O víkendu jsem se zase po delší době dostal na borůvky. Že prý rostou. V lese jsem rád, pohyb potřebuji, tak jsem se nenechal dvakrát pobízet. Ochladilo se celkem značně, takže nebyl problém vyzbrojit se proti klíšťatům a jde se na to.
Cíl byl jasný: nasbírat co nejvíce borůvek v co nejkratším čase. A v ten moment mi to v hlavě přecvaklo do pracovního módu. Cíl mám, nemohlo by mi pomoci průtokové řízení? No přeci nalézt největší omezení a co nejvíce ho využít? Všechno ostatní tomu podřídit? Vlastně použít proces 5 kroků.
Takže, co je tím omezením, které rozhodne o tom, kolik borůvek nakonec přinesu? Především jsem to já, protože záleží na tom, jak budu makat a jak budu zručný.
Dále musím zohlednit překážky jako bolesti zad z neustálého sezení u počítače, které mě omezují při ohýbání. Nebo artróza v koleni, taktéž z nepohybu, díky níž se mi bude obtížně sedět na bobku nebo klečet při česání. Své určitě sehraje i nadváha.
V lese jsem pak zjistil, že roli hrají i vnější vlivy, jako že borůvky sice jsou a celkem i dost, ale mrňavé. Takže další omezení.
Co na to průtokové řízení? Především je potřeba rozlišit největší omezení od ostatních překážek. V procesu: připravit se do lesa, dojet tam, nalézt borůvčí s borůvkami, natrhat je a přivézt domů je rozhodující moje kapacita, tj. čas, kdy borůvky češu.
Každá minuta, kdy nepadají borůvky do kyblíku je tak nenávratně pryč ať již proto, že krmím sebe nebo se přesouvám za většími borůvkami. Tyto překážky odstraním změnou životosprávy, protože to jsou problémy a nikoliv systémová omezení.
Takže místo relaxu jsem pracoval i v lese 😊. Co vy na to? Napište mi svůj názor.