Nebudu zde rozebírat pracovní náplň vrcholových ani ostatních manažerů. V každém případě ale musí mít dost času na řízení a vedení lidi.
Situace v malých a středních výrobních firmách, kde se pohybuji nejvíce, je ale diametrálně odlišná. Většinou jsou všichni, včetně vrcholového vedení, zapojeni do procesů jako dělači. To mimo jiné vyžaduje absolvovat velké množství porad, takže na samotnou práci manažera už příliš mnoho času nezbývá.
Oblíbenou otázkou pak je: „Kdo za to může?“ Protože pokud najdeme viníka, můžeme ho potrestat 😊. To by ale bylo příliš jednoduché. Historicky jsme totiž vybudovali systémy, které jsou velice propracované, sofistikované a podle našeho přesvědčení přináší ty největší přínosy.
V čem je tedy problém? Výstižně to vyjadřuje rčení: „Ďábel tkví v detailu.“ Manažeři totiž velice často řídí své podřízené formou tzv. mikromanagementu, protože v souladu s používanými systémy musí mít o všem přehled, aby…
Tento způsob práce pak ve spojení s „dělačem“ představuje totálního zabijáka času. O skutečném řízení lidí, nebo dokonce jejich vedení, tak nemůže být vůbec řeč. Že manažer nedělá, co by dělat měl, by ale ještě nebylo to nejhorší. Systém jde ještě dál. Vede manažery úplně špatným směrem, takže mohou firmě dokonce škodit (aniž by o tom věděli).
Příkladů je celá řada:
Fatální chyby způsobené přerozdělování fixních nákladů pro hodnocení přínosů výrobků, zákazníků, středisek apod.
Výkonnost pracovníků na 120 % max., protože je postavené na normách (a lidé jsou chytří, nechtějí jejich zpevňování)
Chybné vedení projektů, které vede ke zpožďování a překračování rozpočtů
Plánování a řízení výroby, postavené na maximálním vytížení všech zdrojů, atd. atd.